different between referent vs cooperator

English

Etymology

refer +? -ent

Pronunciation

• (UK) IPA^(key): /???f(?)??nt/
• (US) IPA^(key): /???f???nt/

Noun

referent (plural referents)

1. (semantics) The specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes.
   • For quotations using this term, see Citations:referent.
2. That which is referenced.

Derived terms

• absent referent

Related terms

• refer
• reference

Translations

Further reading

• referent at OneLook Dictionary Search

Anagrams

• rent-free, tree fern, treefern

Catalan

Noun

referent m (plural referents)

1. (linguistics) referent

Adjective

referent (feminine referenta, masculine plural referents, feminine plural referentes)

1. referencing, referring

Derived terms

• referent a

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [?r?f?r?nt]

Noun

referent m

1. This term needs a translation to English. Please help out and add a translation, then remove the text {{rfdef}}.: a person in a certain role
2. referent (the specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes)
   • 1990, Helena B?li?ová, Ján Sedlá?ek, Slovanské souv?tí:

     Neur?enost referentu je totiž v tázací v?t? impulsem pro adresáta, aby referen?ní neur?enost - aspo? z hlediska mluv?ího - odstranil.

   • 1992, Slavia, Volume 61:

     Determinovaná NP je obvykle definována jako referen?n? užitá NP, která presuponuje existenci referentu ve spole?ném univerzu promluvy mluv?ího a adresáta (neboli v ?e?ové situaci, na komunika?ní scén?).

   • 1992, Naše ?e?:

     Jsou-li determinátory v singuláru, mohou, podle kontextu, odkazovat bud k jedinému referentu, anebo k v?tšímu po?tu referent?.

   • 1999, Vladimír Havlík, Mezi jazykem a v?domím:

     Bezpochyby ne?eknu, že nerozumím tvrzení „Braque inicioval kubismus" jen proto, že je mi dostupný nanejvýš deskriptivní zp?sob identifikace referentu jména „Braque".

   • 2002, ?eská literatura, Volume 50:

     Eliminace referentu (de facto jeho vykázání mimo oblast významového sm??ování) se stala programní sou?ástí saussurovské strukturální sémiotiky.

   • 2013, Lenka Gulová, Radim Šíp, Výzkumné metody v pedagogické praxi:

     Pro rozpoznání referentu (p?edm?tu reálného sv?ta) je podmínkou sjednaná konvence mezi mluv?ími. Pojmenování referentu je sociálním ?inem vznikajícím na rovin? sémantiky.

See also

• denotát

Related terms

• See oferta

Further reading

• referent in P?íru?ní slovník jazyka ?eského, 1935–1957
• referent in Slovník spisovného jazyka ?eského, 1960–1971, 1989
• referent in Akademický slovník cizích slov, 1995, at prirucka.ujc.cas.cz
• REFERENT in Nový encyklopedický slovník ?eštiny, czechency.org

Danish

Noun

referent

1. referent (thing which word denotes)

Declension

Further reading

• “referent” in Den Danske Ordbog

Latin

Verb

referent

1. third-person plural future active indicative of refer?

Lower Sorbian

Etymology

Borrowed from German Referent, from Latin refer?ns, present participle of refer?.

Noun

referent m (feminine equivalent referentka)

1. speaker (“one who makes a speech to an audience”)

Declension

Romanian

Etymology

From German Referent, from Latin referens.

Noun

referent m (plural referen?i)

1. consultant, advisor

Declension

English

Alternative forms

• co-operator
• coöperator

Etymology

co- +? operator

Noun

cooperator (plural cooperators)

1. One who cooperates; an associate.

References

• "cooperator" in WordNet 2.0, Princeton University, 2003.

Latin

Etymology

From cooperor +? -tor.

Pronunciation

• (Classical) IPA^(key): /ko.o.pe?ra?.tor/, [ko?p???ä?t??r]
• (Ecclesiastical) IPA^(key): /ko.o.pe?ra.tor/, [k??p?????t??r]

Noun

cooper?tor m (genitive cooper?t?ris); third declension

1. joint-labourer, coworker

Declension

Third-declension noun.

Descendants

References

• cooperator in Charlton T. Lewis and Charles Short (1879) A Latin Dictionary, Oxford: Clarendon Press
• cooperator in Charles du Fresne du Cange’s Glossarium Mediæ et Infimæ Latinitatis (augmented edition, 1883–1887)